Recept na stůl

teplakacka


Jaro je ve vzduchu a já dnes nepřicházím s receptem, ale super návodem, jak si vytvořit vlastní stůl do kuchyně. Výzvu, kterou jsme si dala do hlavy, a jako správný beran na ní trvala, ač pár lidí mi ji rozmlouvalo. Já si však důkladně naplánovala celý postup. Na internetu najdete různá videa, jenže nakonec to vždy dopadne jinak, než chcete. Já chtěla za stůl nejen ušetřit, ale vytvořit takový, ke kterému se vejde spousta lidí, když navařím, a hlavně aby působil útulně jako na venkovském panství v Anglii, kde jsem ho viděla na jedné návštěvě. 

Původní myšlenka použít místo nohou malířské kozy, mě v místních „Obi, Baumaxech“ přešla, pže tyto kozy se kývaly ze strany na stranu a věděla jsem, že unést desku stolu a spoustu jídla, asi nezvládnou J
Začala jsme pátrat a objevila jsem kamenické kozy, které udrží až 500 kilo. Nejdříve jsme se toho bála, ale když dorazily, byla jsem nadšená, protože splňovaly moji představu o nohách stolu. 

 

Pak jsem přemýšlela co dál. Radila jsem se s truhlářkou z Anglie, která na moje dotazy hezky reagovala a poradila dubové desky, jenže ty v místních „kutilských obchoďácích“ nejsou. Takže smrk :) Mohla jsem koupit jednu desku, tu natřít  a bylo by to, jenže já měla jasnou představu o tom, že chci obrovský stůl složený z 5 x 20 x 200 cm prken a bočnic, které stůl krásně zakončí a to jedna deska rozhodně nesplňovala. 



Bez nářadí je to těžké a tak jsem pro vše chodila do Obi (ne to není reklama na tento market J). 
Pánové tam na mě nevěřícně koukali, jakože  sem se zbláznila a asi nemám co dělat, že se pouštím sama do stolu. Jeden byl překvapen, když v mé otázce viděl problém a já mu oponovala, že to teda půjde asi jinak a hned jsme přišla s nápadem jak to vlastně udělat: D Někdy se jim prostě nechtělo přemýšlet a moje nadšení do vlastní výroby stolu nesdíleli. 



Každopádně pročítání a zhlédnutí několika videí a rad, mě namotivovalo a já se do toho pustila. 
Desky jsem slepila k sobě lepidlem Mamut Glue  a nechala zaschnout. Neměla jsme nic, čím bych prkna utáhla k sobě, a tak jsme vzala pásky od kalhot, spojila dva dohromady a utáhla z obou stran, aby se mi nerozjela a dobře k sobě prkna přilnula.



Po zaschnutí jsem doprostřed desky přivrtala prkno k pevnějšímu zajištění. Bočnice jsem také přilepila a ze spodu jsem zajistila prknem, aby okraj byl pevnější, když se někdo opře. Přes noc na desku položila kameny ze šumavské řeky Vydry, které vše zatížily. :D 



Chvilku mi trvalo, než jsme pochopila vrtačku. Vlastně já ji chápala, ale nevěděla jsem, že mám vlastně špatné vrtáky, takže pán v Obi mi to vysvětlil, já nakoupila nové a to pak to šlo jak po másle, až jsem se divila a říkala, vždyť na tom nic není. 


Pak následovalo broušení. Brusku máme půjčenou doma už delší čas, navíc jsem měla nějakou tu zkušenost, neboť jsem před časem renovovala skříňku na boty. 
Horší už to bylo s místem, kde broušení provedu. Táhnout desku do vnitrobloku se mi nechtělo, navíc jsem nenašla žádný přívod elektřiny a sousedi by asi nevěřícně kroutili hlavou, kdyby mě viděli v akci. Holt jsem musela pracovat přímo v bytě, a to na pavlači. Brousit 100 x 250cm velkou desku tak, aby nebyl bordel, to prostě nejde, navíc když máte zvídavého buldočka Ilka, který miluje domácí práce a chce Vám brusku vzít a brousit sám (nejspíš se na to nemohl dívat). Tak si do pilin alespoň pravidelně zalehl a pak chodil po bytě, takž piliny byly skutečně všude …

 

Nakonec se to podařilo. Ono když je dílna a nářadí, to se pak asi dělá jinak. Jenže to není, tak se musí improvizovat. 

Desku jsme pak natřela barvou Sokrates ořech. Nejdříve jsme se zhrozila, že je to celé žluté, ale pak když vše řádně zaschlo jsem  byla moc spokojená, jak krásně deska zapadla i barevně do naší kuchyně. Nohy jsme natřela bezbarvým lakem. 




Chci, aby se deska dala lehce oddělat od nohou, když by se stůl někam třeba odvážel, tak jsme zvolila trojúhelníkové železné panty, které jsme prostě přichytila k desce, takže se dají odvrtat lehce ven.

Suma sumárum, chtěla jsme ušetřit za stůl, který mi po sečtení nákladů, a to nepočítám čas na práci, vyšel na 6,500 Kč. 
Takže už chápu ceny na trhu :)

Rozhodně to stojí za to, ten pocit, že budete hostit na svém stole, je krásný a už dnes ho pokřtíme první hostinou o 9ti chodech :) Slíbila jsme 6, ale nějak mi ujela ruka :)





teplakacka

Ráda ochutnávám, ráda vařím a cestuji. Z cest si přivážím recepty, které pak doma vařím a kombinuji.

Copyright @ 2014, Teplá kačka